Snímek obrazovky 2014-11-18 v 15.56.38O víkendu se konal již třetí ročník Prague Coffee Festivalu a já bych rád v krátkosti shrnul dojmy z mé dvoudenní návštěvy. Co bylo naprosto skvělé a na čem by mohli organizátoři do budoucna určitě zapracovat? Připravil jsem si 16 bodů, které bych rád okomentoval.

 

 

 

 

Komentáře k dění na PCF se na internetu objevovali už před koncem festivalu, kdy vášnivě komentovali hlavně ti, kteří nebyli spokojeni. Já spokojen byl, ikdyž pár mušek jsem našel. Pojďme se na to podívat.

(Jedná se o můj subjektivní pohled  a jistě se najdou jiné názory, připomínky a pohledy na věc.)

 

Cena vstupenek – 260 Kč za dva dny plné ochutnávek, přednášek a zábavy? Asi půjdu proti proudu, ale příště dám klidně 400 Kč – jen snižte kapacitu festivalu. Nesnažil bych se tam dostat „úplně každého“, ale prostě jen ty, kteří mají o akci opravdový zájem a rádi zaplatí. Asi na mě někteří budou nadávat, ale opravdu si rád připlatím za pohodlí a za to, že si akci mnohem více užiju.

 

Dostupnost vstupenek – tento bod je tu vlastně jen proto, abych se zastal pořadatele. Mnozí si totiž stěžovali na vyprodané vstupenky a kopali kolem sebe tak, aby co nejvíce organizátora poškodili (nezvládnutý prodej, nedostatek vstupenek atd). Ale v dostupnosti bych problém neviděl, protože se vstupenky daly sehnat zhruba s měsíčním předstihem v předprodeji, na čemž účastník navíc ušetřil. Kdo pozdě chodí… Za předprodej má pořadatel velké plus.

 

Místo konání – hala 40 v holešovické tržnici měla být tím pravým místem, které poskytne jak účastníkům, tak organizátorům a baristům dostatečný komfort. Bohužel to se nepovedlo. Vše začalo nepřesným, respektive skoro žádným značením. V tak velkém areálu, jako je holešovická tržnice bych očekával mnohem více značek. Tedy takových, které jsou lépe vidět a nejsou (nejspíše) lepeny a vymýšleny na poslední chvíli.

Klidně bych i na webu vyvěsil mapku, kde se místo konání nachází. Mapka sice byla, ale špendlík ukazoval kamsi do „centra“ tržnice. Dále mi úplně nevyhovovala hala jako taková tím, že akce byla rozdělena do pěti podlaží (včetně přednášek a toalet). To už mi přijde opravdu dost a setkal jsem se s negativními ohlasy od lidí, kteří byli limitování pohybem či kočárkem.

 

Doba konání – organizátor se pokusil udělat „velkou“ akci, kde však bohužel došlo k až moc velkému časovému natažení, což mohlo účastníky nudit a nutilo je dlouho čekat na další „hráče“. Nabízejí se tedy dvě možnosti. Buď se nesnažit o celovíkendovou akci a pozvat jen ty nejlepší a nebo zkrátit časy působení jednotlivých baristů/pražíren/kaváren. Ale stejně se dostáváme k tomu, že akci by prospělo zkrácení na cca 2 x 4-5 hodin.

 

Přednášky – nakonec jsem se zúčastnil pouze jedné, ale byl jsem opravdu nadšený. Tedy alespoň obsahem. Kluci z European Coffee Tripu měli skvělou prezentaci u které jsem se dost nasmál.

A také nastál. Stejně jako desítky dalších jsem stál kdesi napůl za sloupem. A to jsem přišel cca 15 min před začátkem  přednášky. Možná by to chtělo sehnat o pár židliček více, protože jiné přednášky jsem neabsolvoval ze stejného důvodu – nedostatečná kapacita míst k sezení.  A stání nebylo pohodlné už jen z toho důvodu, že člověk prostě neviděl.

Podle témat a hodnocení přednášek si myslím, že toto bylo zvládnuté moc pěkně, tak ještě doladit sál…

 

Workshopy – zúčastnil jsem se „Jak na kávu doma“ a musím pochválit přednášejícího za to, jak se s tím popasoval. Byl jsem na úplně prvním termínu a cítil všudepřítomnou nervozitu, ale nakonec se to hezky povedlo. Jen bych možná workshop prodloužil, protože informací bylo opravdu hodně a sám přednášející několikrát poukázal, že jsme dost limitováni časem. A také bych nechal vždy alespoň jednoho z účastníků zkusit si naživo přípravu. Pro příště bych klidně počet termínů snížil a samotný workshop prodloužil. Díky včasně oznámeným možnostem se na workshop registrovat, bych v nedostatku míst neviděl problém – šanci rezervovat místo měl každý.

 

Doprovodné občerstvení – druhý den byl před halou Food Truck, který přítomné velmi potěšil a i já si myslím, že už tam měl stát první den a bylo by o problém méně, protože někteří návštěvníci si stěžovali na nezvládnuté občerstvení.

Pro mě bylo občerstvení naprosto dostačující a nejvíce jsem si potykal s polévkárnou. Neměl jsem žádný problém až na nárazové fronty, které se tvořily zejména po přednáškách. Na sládké moc nejsem, ale všemožných dortíků, sušenek a zákusků bylo dost. Pro normální smrtelníky úplně v pohodě 🙂

Pokud vám jde o jídlo, tak zkuste třeba Street Food Festival.

 

Kniha kaváren – jedna z věcí, která je velmi často (a zbytečně!) kritizována. Jedná se o brožuru, kde najdete přehled 32 kaváren z celé Čr. Nejvíce jich je samozřejmě pražských. Kniha stojí 290 Kč a jejím zakoupením získáte v každé kavárně poukázku na kávu zdarma. Znamená to tedy, že za 290 Kč získáte 32 káv. No dobře, ikdybyste se pohybovali jen po pražském centru, tak se vám stále nákup vyplatí, protože můžete uplatnit kupóny v hodnotě přesahující cenu celé publikace. Geniální.

A teď ten kámen úrazu. Mnozí si totiž myslí, že se jedná jen o průvodce a neví o hlavním benefitu knihy – kávách zdarma. Takže nadávají, brumlají a namítají, aby byla tato brožura zdarma. Příští vydání bych hned na první stranu knihy (na obálku!) uvedl tento fakt, protože to tam opravdu chybí a ti, co princip neznají, tak budou nadávat i přístí rok.

A ještě jden detail – příště bych snad zvolil poloviční formát, protože nosit knihu sebou do kaváren mi přijde poněkud nepraktické. Takže buď menší formát a nebo vložit do knihy nějaké trhací kupóny. Hm?

 

Ochutnávky alternativních metod – tady není co dodat. Bylo to moc fajn a dost mě bavil týpek z Five Elephant, ten nezavřel pusu a stále přípravu kávy komentoval a zajímalo ho, co si myslí degustátoři. Ale i ostatní si vedli dost dobře a člověk měl možnost poznat nové kávy a drobné odchylky v přípravě a na cokoliv se zeptat. Paráda.

 

Espresso bary – dlouhé fronty se tvořily, zdá se mi, na méně známé kavárny. Já jsem rád, že jsem poprvé ochutnal Nebespána, Alchymistu, Na kole a V melounovém cukru. Všichni z nich mě totiž mile překvapili. A bavilo mě dost také to, že většina z nich měla nějakého „stewarda“, který uvítal, objednal nápoj a prohodil pár slov, případně povyprávěl o kávě. Nechyběly různé kávové nápoje včetně Espresso Tonicu, degustačního setu a dalších vychytávek. Navíc se dalo setkat s ochutnávkami doplňkového sortimentu – kremrole, brownies atd. Super!

 

Prodej kávy a příslušenství – návštěvník si mohl za standardní cenu odnést pár sevenýrů a to jistě mnohým udělalo radost. I já si nakoupil a hned jsem měl lepší pocit. Samozřejmě člověk mohl zakoupit kávu mnoha pražíren a dále pak nejrůznější nástroje pro přípravu kávy, knihy a nebo kolekci designových triček a tašek se symboly Prague Coffee Festivalu – to byl vynikající nápad!

 

Voda – dejte vodu do každého patra, prosím. Stačí stejný stolek, jako v 2. patře s pár Brita konvicemi. A vlastně ani ty konvice být nemusí, ale hlavně ta voda…

 

Nero x Datart – ano, Datart byl generálním partnerem. Bohužel. To se opravdu nepovedlo a káva Nero čelila ostré kritice. Vážně se tato káva musela na festivalu prezentovat? Kvalitou tam rozhodně nepatřila.

Zato partneři jako Zoot a Becherovka si vedli skvěle. Jejich přítomnost byla mnohem přirozenější a nepůsobili jako pěst na oko.

 

Toalety – Jako zázrakem jsem se nesetkal s frontou, ale opravdu bych si to více užil, kdybych nestál v louži moči u záchodové mísy. Urcitě by stálo za to párkrát za den na záchodech poklidit.

A nebo by me také možná účastníci nemuseli chovat jako prasata a hovada v jednom 🙂 To vám není trapné močit na zem? Nechce se mi věřit, že by se člověk z té blízkosti nedokázal trefit…

 

Internet – těšil jsem se, jak budu tweetovat, instagramovat atd. Ale po chvíli mě přešla chuť, protože můj operátor má v dané lokalitě pouze EDGE, což je sice na rok 2014 dost ubohé, ale je to tak. Nejsem jediný, kdo se setkal se špatným pokrytím, protože problém se týká více operátorů. To jsou detaily, které rozhodují, jak moc účastník bude či nebude spokojený. Vždyť je přeci i v zájmu pořadatele, aby účastníci sdíleli fotky a dojmy přímo z frestivalu v reálném čase. Další ročník bych rád brouzdal po rychlé wi-fi, abych mohl mým čtenářům a přátelům snáze popisovat, jak moc se bavím.

 

Sociální sítě – správa Facebooku byla zvládnuta na jedničku. Pořadatel už dlouho dopředu poodkrýval program a představoval nejrůznější kavárny a pražírny. Komunikace byla ukázková.

 

Moje celkové hodnocení je 7/10.

Festival mě dost bavil, jen jsem se setkal s detaily (viz výše), na kterých se dá úplně v pohodě zapracovat. Když pořadatel dokázal dotáhnout akci do takové podoby, tak pro něj, myslím si, nebude problém odstranit tyto drobnosti, které mnohým nedaly spát a zbytečně je museli pitvat na sociálních sítích, což pověsti Prague Coffee Festivalu jistě nepomohlo.

Do dalších let budu držet pěsti a rád se zúčastním. Tak na tom mákněte…

Zaujal vás článek? Tak to se vám bude líbit i moje kniha.

Superčlověk - Najdi nejlepší verzi sebe sama