Žito, oves, ječmen, pšenice – vždycky se mi to všechno nějak pletlo dohromady. To se změnilo až před dvěma a půl lety, kdy jsem se o obilniny začal více zajímat. Zajímat se o to, jak moc špatné pro lidský organismus jsou. Nyní se ke mě dostala kniha Život bez pšenice, popisující obilninu, která je dle autora Williama Davise ze všech nejzákeřnější.
Hned v úvodu se dozvíme jeden ze základních faktů, který vysvětluje, jak to vlastně s „dnešní“ pšenicí je. Pšenice už není tou pšenicí, jakou byla kdysi. Žijeme ve světě, kde se na druhé často ohled nebere a v první řadě se většina populace snaží udělat tučným své konto. I proto byla pšenice upravena geneticky, aby došlo k vyšším finančním ziskům, a byla tak „zdokonalována“, až z ní vzniklo „škodlivé nic“. Zní to drsně, ale já, stejně jako autor, pšenici vnímám jako naprostou zbytečnost v našich životech. Co zbytečnost, hrozbu!
Ano, to pšenice může za ty stavy. Stavy, kdy se najíte, pár minut necháte tuto obilninu rujnovat organismus a následně váš krevní cukr vychýlí na neuvěřitelnou hladinu a brzy opět klesne. Co má toto za následek? Hlad.
A co uděláte když máte hlad? Najíte se přeci. Zase si dáte nějakou svačinku. Nejlépe něco z pšenice, je to přeci levné. Krevní cukr letí vzhůru. Připomíná to horskou dráhu – rychle nahoru, pak zas dolů. Konečná stanice: Hlad. Už rozumíte?
A kdyby to byly „jen“ stavy hladu, tedy neustálého jezení a tím pádem i tloustnutí. Ale co ta cukrovka, jíž trpí čím dál více světové populace? William Davis má přichystanou spoustu argumentů.
V posledních letech je žhavým tématem lepek, slyšeli jste o něm? Tak ten se v naší stravě nachází převážně v pšenici a je pro organismus člověka velmi nevhodný.
Lepek je ona jedinečná složka, díky níž je těsto „těstovité“: dobře se táhne, válí, roztlačuje, kroutí a peče. Tyto vlastnosti nemá mouka z žádné jiné obilniny, ani rýže, ani kukuřice.
Pizzař se jistě pozoruje skvěle při provádění svých kousků a těsto také vypadá nádherně. Na druhou stranu ne všechno, co lahodí našemu oku či ústům, musí být dobré pro naše tělo a zdraví. U lepku a pšenice samotné toto platí dvojnásob. Pšenice je droga!
Když svým pacientům navrhuju, aby ze svého jídelníčku odstranili pšenici, hodně se jich přizná, že jsou pšeničnými výrobky posedlí, pořád na ně myslí, mluví o nich, celé týdny nad nimi doslova „slintají“.
Závislost pramení k nekonečné konzumaci pšeničných výrobků. Těstoviny, pizza a další pochoutky tedy vedou k nárůstu počtu nemocných lidí. Vlastně i nárustu našich pupků. A prsou. Jistě znáte mnoho prsatých mužů. Davisova kniha popisuje možné zdravotní benefity, které nás potkají vyřazením pšenice ze stravy. Úbytek váhy je tedy samozřejmostí. Ale co ty vyrážky, únava, trávící potíže a prevence cukrovky?
Dostane se nám také mnohých doporučení, jak se nyní tedy stravovat a rovnou můžete začít podle připravených receptů, které elegantně řeší náhradu pšeničné mouky.
Vypadá to, že život bez pšenice je super. Chcete důkaz? Já sám se pšenici a ostatním obilninám už dlouho vyhýbám. Během prvních pár měsíců jsem vyřešil svůj největší problém – nadváhu. Cítím se skvěle, nejsem tak unavený a hlavně mi už není tak težko jako dříve. Tato kniha se ke mně sice dostala až mnohem později, ale při jejím čtení jsem se přesvědčil, že pšenice je zlo a můj jídelníček se bez ní obejde i nadále.
Děkuji za knihu knihkupectví martinus.cz – koupit ji můžete v papírovém vydání i jako e-knihu.