Stravovací schémata, kterým se věnuji, jsou založena na zvýšené konzumaci tuků oproti běžné dietě. Teorie vychází z toho, že naší předci (lovci-sběrači) poháněli svá těla právě tímto palivem. Byli silní, zdraví a výkonní. Nesužovala je neustálá onemocnění, alergie ani únava. 

Pojmy jako diabetes, obezita nebo infarkt jim byly cizí. Předci, žijící v období zhruba 2 miliony let před naším letopočtem až 10 tisíc př. n. l. byli geneticky stejní jako my, moderní lidé. Největší rozdíl je ve stravě.

Oni jedli jídlo – nezpracované, přírodní, zdravé, přirozené, poskytující energii a posilující naše těla.

My jíme “jídlo” – silně zpracované a často zbavené důležitých živin. Naopak vyřazujeme velmi důležitou součást stravy, které se bojíme – tuk, a dopřáváme si tělu nepřirozené potraviny jako jsou obiloviny, cukr nebo také chemie a barviva.

Samozřejmě v období paleolitu (nebo i dnes u některých kmenů dodržujících velmi podobnou stravu) velmi záleželo na okolnostech a tím pádem i složení jídelníčku. V dřívějších dobách však bylo opravdu velmi málo ovoce či zeleniny a strava byla primárně založena na konzumaci tuků a bílkovin.

Sacharidy byly ve stravě zastoupeny jen minimálně. A když už, tak se jednalo o sacharidy vyskytující se přirozeně.

Tuk nás nedělá tučnými!

I když se desítky let povídá, že tuk je špatný a jsme z něj tlustí a nemocní, tak si ukážeme, proč to není pravda a naopak proč je pro nás skvělý.

Opravdu to zní logicky – z tuku jsme tuční. No, ale je to celé úplně jinak…

Tukem je poměrně náročné se přejíst, je totiž velmi sytivý. Zatímco při pojídání sušenek nebo jiných sacharidových jídel se nám často stane, že se přejíme (což si uvědomíme až s opravdu plným břichem), tak u tuku se toto stane poměrně těžko.

Ještě náročnější je tento jev ve spojení s nízkosacharidovou stravou. Navíc při snížené konzumaci sacharidů uděláme tuk dostupným coby hlavní zdroj energie a tělo jej bude ihned spalovat, což je pro tělo nejen přirozené, ale navíc výhodnější. Odkryjte tím i váš uložený tuk a nechte ho tělem využít.

Dnešní doba a s ní spojená nadměrná konzumace cukru a špatných tuků však brání tělu ve spalování tuku a preferuje jako palivo cukr, což nejenže vede k ukládání tuku a tloustnutí, ale také k využívání horšího paliva, které způsobuje výkyvy energie a celkově je pro tělo méně vhodnou volbou.

Jednoduše řečeno – pojídání tuku vede ke ztrátě tuku. Pokud dodržíme jednoduché pravidlo, a sice snížení příjmu sacharidů, tak naopak zhubneme a budeme celkově zdravější.

“Tuko-žrouství” je dlouhodobě zkoumáno a ukazuje se, že v minulosti došlo při výzkumech k chybám, které vedly k zažití mnoha mýtů a omylů (71). Naopak se moderní medicína už pyšní mnohými studiemi o prospěšnosti tuku pro fungování člověka.

9 je víc než 4

Nechte tělo brát energii z tuku. Jak z toho ve stravě, tak i z toho, který je již uložen v těle. Palivo doplňujeme, abychom měli co nejvíce energie. Zde hovoří čísla jasně – tuk v jednom gramu obsahuje 9 kilokalorií, cukr pouhé 4.

To znamená, že v jednom gramu tuku dostáváme více než dvakrát tolik energie, kterou najdeme v sacharidech. Pokud “jedeme” na cukr, tak si tělo rádo ponechává skvělé palivo, a sice tuk, do zásoby.

Někdo nosí těch zásob na sobě dvacet, třicet nebo i čtyřicet kilo. Čtyřicet kilo skvělého paliva. Stejně, jako byste si stále s sebou nosili dva kanystry benzinu do vašeho auta.

Tělo jej využívá napříč celým dnem pro většinu aktivity. Ke slovu přichází cukr až ve chvíli, kdy tělo dostane pořádný “záhul” v podobě velmi intenzivního cvičení.

Zde však nemluvím o projížďce na kole nebo joggingu – zde je řeč o velice náročné intenzivní aktivitě, jako je série sprintů a nebo podobná “all out” aktivita, kdy ze sebe vydáte maximum.

Tento příspěvek je úryvkem z knihy Superčlověk, kde mimo jiné naleznete i tuto kapitolu doplněnou o důležité zdroje. Dozvědět se více a přečíst si 50 stran ukázky zdarma.