Strašně to letí a brzy budu slavit své 8. „Low Carb / Paleo narozeniny“. Už to ale vlastně ani zdaleka neprožívám tak jako dřív a o tom vlastně asi ve výsledku také dnešní článek bude. Už mi to ani nepřijde, že dělám něco jinak. Je to částečně mou adaptací a určitě i dobou.

Už nejsme za takové exoty, je nás daleko víc a o tématu se mluví i v médiích. Jaké to tedy je být 8 let na nízkosacharidové dietě? Co mi to přineslo? Budu pokračovat? A jak to vlastně jde „udržet“?

 

Když jsem v roce 2011 začínal se změnou stravy, tak jsme tu frčeli na vlně Paleo / Low Carb, které bylo ve výsledku velmi jednoduché a jasné:

Jez maso, slaninu, vejce, ořechy, nějaké ovoce, hromadu zeleniny. Když se hudeš cítít dobře, tak si dej 85% čokoládu a lesní plody osmažený na másle nebo kokosáku. Hýbej se a zvedej ideálně těžká závaží.

Vyvaruj se konzumaci pečiva, rýže, brambor, sladkostí, limonád, průmyslově zpracovaným potravinám, fast foodu.

Vidíte, jak to bylo jednoduché? Žádná věda a ve výsledku maximálně efektivní řešení.

První tři měsíce, všech přebytečných 15 kilo dole a nastala otázka co dál. Dál je teď, o osm let později. Jasně, doba se změnila a našel jsem mnoho tipů a triků, díky kterým si svůj nízkosacharidový život užívám stále více a přesto dokážou být mé výsledky velmi dobré. Řekl bych.

(poslední roky v několika obrázních)

Jak vnímá Paleo / Low carb společnost nyní a jak bylo vnímáno dříve?
Oproti době před 8 lety se v podstatě všechny alternativní výživové směry dostaly více mezi lidi. Je to nejen tím, že vznikají další studie, více se šíří úspěšné příběhy strávníků, ale i se více a více ukazuje, že „běžná“ strava není úplně ideální. Kombinace velkého množství lepku, cukru, nevhodného množství sacharidů a další běžné znaky „normální“ stravy nám nedělají úplně dobře. Čím dál děsivější poměr lidí s nadváhou vůči těm, kteří mají váhu v normálu, to je asi ten největší problém. Všimnout si ale můžeme čím dál větší závislosti na konzumaci limonád, fast foodu a tím pádem a více problémů se zažíváním, spánkem, nedostatkem energie, mentálním vyčerpáním atd.

Naštěstí, ikdyž je to furt strááášně málo, se o Paleo / Low Carb mluví stále více. Na jednu stranu je považováno za zázračnou dietu, která pomáhá a uzdravuje mnohé strávniky, na stranu druhou je označován za riskantní a čelí mnoha posměškům. No vegani, vegetariáni a ani nikdo další to nemá o nic snažší a v tomto jsou naše pozice ve společnosti velmi podobné.

Nejvíc však kopou a řvou ti, co mají ze změny ve stravě největší strach a často nemají koule na to něco změnit. Co kdyby jim někdo sáhl na trojité cože-bože kapučíno v jejich oblíbené kavárně s dvojitou šlehačkou, kakaovým posypem a karamelovým topingem? Pívečko a burgřík (ten bez housky prostě přece nejde!!!). Količku po obědě? Čerstvou bagetku? Croissant? Většinou si to nedokážou vůbec představit a jakmile bez toho pár dnů zkusí, tak jsou na dně a proto tak nahlas mluví o tom, že se nenechají o nic ochuzovat a že jiné stravování je omezováním. No vlastně je to omezováním jejich vlastní závislosti. Pravda.

Naštěstí jsou tu i tací, kteří dokáží druhé plně respektovat a dávají jim prostor. Těmto všem moc děkuji. Opravdu nám to pomáhá!

TOP články dle návštěvnosti na grasa.cz (od dubna 2013)

TOP projekty na české Paleo / Low Carb scéně

… a pak také nějaké moje projekty (kromě několika stovek příspěvků na blogu, pár tisíc na sociálních sítích, diskusních fórech a stovek hodin různých přednášek, rozhovorů, videí, e-booků…), které pomohly velké spoustě lidí a na které jsem hrdý a mají (nejen) pro mě velký smysl

Co bych chtěl vědět o Paleo / Low Carb, když jsem začínal?
Vlastně jsem nakonec asi rád za to, že jsem si tím vším musel projit víceméně sám. Před lety totiž nebylo tolik blogů, žádný Instagramy plný receptů a zdaleka ne tak početná komunita. Vlatně nás tu nebyla ani tisícina z toho co teď, jako fakt! Bylo nás jen pár a sdílením zkušeností jsme postupovali krůček po krůčku. Museli jsme zkoušet, testovat, někdy padnout na hubu. Dneska je to jednodušší a to nese dobré i zlé.

Přijde mi, že nováčci dneska hrozně rychle hledají zkratky. Že vlastně díky zkušenějším daleko rychleji přijdou na to co dál, co snese tělo, jak cokoliv obejít. Doporučuji si vše zažít na vlastní kůži, trochu se potrápit, oddřít si to. Vaše tělo i mysl vám poděkují.

Sacharidy jsou vlastně docela kámoš…
Jsou droga, démon, strůjcem mnoha problémů. A přes to všechno jsou vlastně fajn. Jen musíte do jejich světa nahlédnout, porozumět jim. Vychytat si jejich příjem, frekvenci a četnost dávkování. Umět s nimi nakládat tak, aby vám pomáhali a neškodili. Aby dokázali pomoci ve chvíli, kdy je fakt potřebujete. Když máte po náročném tréninku, když jste mentálně unavení, když prostě věci nejsou tak, jak byste chtěli. Když jednou za čas potřebujete restart, když chcete vypnout. V takových momentech vám odvedou skvělou službu a pomohou vám zpátky na trať!

Jak se udržet v režimu?
Tady mám jasno. A je to vlastně hrozně krátké.

Dělejte věci na 100 %, dokud nebudete s výsledkem spokojeni. Začínáte a po třebujete zhubnout 15 kg? Tak jedťe naplno, dokud nedosáhnete cíle. Pak můžete trochu polevit. Pokud však polevíte dříve, tak dost možná nikdy nedosáhnete svého cíle a budete se v tom plácat.

Dělejte věci tak, jak umíte nejlépe. Stravujte se dobře, občas si odfrkněte a dopřejte si (fast food, pivo, limču, cokoliv), ale zbytečně pak neodkládejte návrat do správných kolejí. Já za ty roky udělal nespočet cheat dayů, snědl jsem dost hambáčů, vypil litry limonád, topinek k tataráku. Ale ve výsledku si toho tělo ani nevšimne, protože pravděpodobně více než 95 % svých jídel jsem měl podle mých zásad. Naopak si dobře pamatuji, kolikrát mi toto pomohlo při nějakém restartu těla i mysli. Prostě „něco“ muselo ven, tak jsem tomu dal prostor. Nikdy mě to nijak nevypeklo.

Takže zpět k tomu, aby to bylo krátké: Dělejte věci tak, jak umíte nejlépe. A ono to půjde skoro samo.